Ahoj, napsal jsem povídku o dobrodružství se svým psem, které jsem zažil když jsme spolu byli na procházce do lesa. Pejsek sice už není mezi námi, ale někomu se s ním podělit musím :)
Anotace:
Bad = pes, zlatý retrívr, 5 let
Anča = Anička Spodná
Roman = Roman Borovka
TP = není to toaletní papír, je to Technická poznámka
11:20
Domlouvám se s Ančou přes skype, že pro ní s Badem zajdu a půjdeme ven.
13:40
Tak vyrážíme z domu. Jakmile jsem otevřel dveře a vzal do ruky vodítko, Bad nastražil uši a strnul v radostném očekávání. Nebyl jsem s ním na procházce už 3 dny. Začínám si uvědomovat, že ta cesta bude opravdu zajímavá.
13:41
Tak pes je zapřáhnutý. Než otevřu branku, tak Badovi jasně sděluji instrukce. Vysvětluji mu, že jdeme doleva, a potom znovu doleva. On jen nedočkavě vrtí ocasem a zírá přes branku ven... nejspíš do jiné dimenze.
13:42 - 13:43
Otevírám branku. Bad z ní vyletí jako neřízená střela. Já blbec s omotaným vodítkem kolem zápěstí lítám za ním jako kus hadru po celé ulici. Naivně doufám, že se cestou k Anče zklidní.
13:44
Ha!! Povedlo se mi ho zastavit! Málem jsem přitom sice naletěl do šípku, ale pes byl spacifikován. Prozatím...
13:46
Jsme na rohu ulice. Z boudy za námi vylezl starý, protivný vlčák. To tam nemohl zůstat?! Bad k němu jako vždy mermomocí potřebuje. Kloužu za Badem po trávě.
13:49
Začínáme se přibližovat k dalšímu psovi, který vypadá jako husky, ale je to nějaké japonské plemeno.
TP: Krutě toho psa nenávidím. Pokaždé, když se snažím usnout, tak začne štěkat. Ale ne, že by štěkal jen dokud se kolemjdoucí neztratí z dohledu.. On štěká třeba půl hodiny!
Bad k němu začíná táhnout, takže mu zkracuji vodítko.. Stejně ho nakonec pouštím, protože se začíná dusit..
13:55
Jdeme vedle hlavní silnice z Poděbrad do Prahy. Bad hrozně táhne na druhou stranu. Když ho už přitáhnu zpět k sobě, tak mu vysvětluji, že půjdeme na druhou stranu až tam, po těch bílých pruzích na silnici. Za mnou začal štěkat pes, takže výsledek byl stejně nulový.
13:56
Zuřivě se otočím na toho psa, který ještě pořád štěká. Najednou Bad zase začíná táhnout. Když se na něho podívám a chci mu vynadat, ať toho už nechá, spatřím ho v půlce silnice. Vyděšeně zasípu a táhnu ho odtamtud.
13:58
Nastupujeme na cyklostezku ze Sadské do Třebestovic. Nervózně zjišťuji, že mám být na hřišti mezi bytovkama za dvě minuty, kde na mě má Anička počkat, a to mám aspoň 10 minut rychlé chůze před sebou.
14:10
Naštvaný a vyřízený přicházím na hřiště. Anča tu ještě není. Cyklostezka je zprava chráněna stromy. Bad ke všem těm stromům táhl, a z toho asi polovinu z nich počůral! Musel si to celé ty tři dny snad šetřit! Chvílemi jsem si říkal, že jestli dorazíme na hřiště oba živí, tak to bude zázrak. Prozváním Aninu, aby sebou pohla.
14:15
Konečně vyšla...
Po vzájemném pozdravu jsem jí podal vodítko. S úsměvem si ho vzala do ruky a šli jsme plánovanou trasou do lesa.
14:20
"Počkejtéé!" volá na nás Roman z protější bytovky. Je to Anin kamarád, ale já ho moc nemusím. Takže už jsme čtyři. "Kam jdeme?," ptá se Roman.
"Do lesa," říkám zpruhle.
"Tak tedy do lesa," přitakává Roman vesele.
14:22
Vcházíme do prvního lesa. Jsou tu dva lesy. Jeden je velký, druhý je malý. Dělí je od sebe louka, přes kterou se vydáváme do toho druhého lesa.
14:30
Aničce už s Badem dochází trpělivost. Já s Romanem se náramně bavíme. Dostavujeme se na kraj velkého lesa.
14:40
Přecházíme louku k malému lesu. Všude jsou vyhrabané díry od prasat, které Bad všechny poctivě musí očichat. Anča začíná zuřit.
14:50-55
Malý les má zepředu velice hustě vysázené stromy. S Romanem si chodíme kudy chceme. Bad prometá co nejužší uličky a táhne Anču za sebou.
14:57
Už jsme skoro na konci husté půlky lesa, ale Anča (nejspíš už ze zoufalosti) začíná vydírat.
"Jestli si toho psa nevezmeš, tak ho pustím!"
"Jestli si toho psa nevezmeš, tak ho pustím!"
Je fakt, že teď nějak táhne. Myslím si, že cítí králíky. Tak jsem si ho tedy vzal a když jsme skoro dorazili k cíli, zastavilo nás velké křoví. Budeme to muset obejít. Po jednom kroku se zastavím a podezřívavě naslouchám. Slyším dupání a praskání větviček.
"Králíci, jsem to říkal," poznamenal jsem trochu samolibě.
Všichni jsme je vyhlíželi na levé straně, kde to keří končilo a už tam bylo vidět. Všichni tři jsme najednou spatřili nějaké šmouhy, nevíme co to bylo, ale mělo to dlouhý uši a skákalo to..! Bad se mohl zbláznit. Tiše naslouchal, čichal a opřel se do vodítka, jako by se snažil mě převážit. To, co se stalo potom, už nikdy nezapomenu. Že to nejsou jenom králíci mi docvaklo, když zem začala dunět a praskaly i větší větve. Anča s Romanem se dívali směrem, odkud se ozývaly zvuky. Já jsem pořád pozoroval úsek, kudy běželi králíci.
"PRAAAAASÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!" zaječel jsem. Potom to zmizelo mezi stromy. Podezřele přidalo na rychlosti. Myslím, že bylo vyděšenější než my, protože já když zařvu, tak je to fakt hodně slyšet. Navíc teď mutuji, takže když křičím, jsem tak trochu jako píšťalka. Nejdřív jsem se podíval na Anču, která na mě jenom nechápavě zírala. Pak jsem se otočil na Romana, který by měl být na druhé straně, ale on tam nebyl! První, co mě napadlo, že ho to prase odneslo! Ale pak to mi docvaklo: Jaký zvíře by chtělo Romana..?! Začínám ho vyhlížet v dálce, a mám ho! Běží a mává před sebou hystericky rukama. Člověk by nevěřil, jak rychle dokáže Roman vystartovat, když si myslí, že ho honí divočák. Rozběhl jsem se za ním a když Anča viděla, že utíkáme, tak se, pořád s ještě nechápavým výrazem, přidala k nám.
15:10
Doběhli jsme asi do půlky té louky. Jdeme zpět na hřiště. Cestou jim popisuji, co to bylo.
15:20
Jsme na hřišti. Přivázal jsem Bada k jedné prolézačce, sedl jsem si k němu, Anča si sedla trochu výš než já.
15:21
Bad na ,,to" dostává chuť. Raduju se, že si nevybral mě, protože skáče Anče na nohy (jinam by už nedosáhl).
15:22
Anče se ho podařilo ze sebe setřást. Bohužel na mě.
15:23 - 15:28
Snažím se vyprostit zpod Bada. Mé snažení přitom doprovází všelijaké nadávky. Roman pořád někde lítá, a Anča, která stále sedí nade mnou, dostala takový záchvat smíchu, že je ráda, že se na té prolézačce udrží..
15:30
Povedlo se mi to! Jsem volný! Odstrkuju Bada, aby se ode mně velice rychle odebral. Začínám si říkat, že už půjdu domů. To prase mě vyčerpalo.
15:35
Loučím se s Ančou i s Romanem. Oba tam ještě zůstávají.
15:36 - 16:01
Cesta domů. Bad je konečně trochu unavený, takže se mi s ním už jde líp.
16:02
Uklízím psa a hned padám do postele. Obávám se, že se z ní už dnes nevyhrabu.
21:15
Moje předtucha se vyplnila, tak dobrou noc...