Vousy nejsou v současné době příliš v módě. Ještě tak pěstěné strniště nebo decentní bradka, plnovousy se však moc nenosí. Důvody pro odstraňování obličejového porostu mohou být praktické i estetické. A stejně tomu je i v minulosti!
I když se ve starovéku asi obecně vyskytuje vousáčů více než dnes, holení zde má své místo. Jeho zřejmě nejslavnějším propagátorem je Alexandr Veliký (356-323 př. n. l.), který ve své armádě vyžaduje hladce oholené tváře. Kromě toho, že vojáci vypadají upraveněji, nehrozí, že by je nepřítel v boji za vousy chytil! Na holení si obzvláště potrpí ve starém Egyptě. "Neoholený člověk se považoval za cizince (a tedy barbara) nebo za zanedbaného chudáka," vysvětluje publicista Vlastimil Vondruška (*1955). Egypťané se holením chtějí odlišit od svých sousedů, které považují za méněcenné. V Mezopotámii chodí muži většinou zarostlí. Stejně je tomu dlouhou dobu i u Řeků. Ti se začnou holit pod Alexandrovým vlivem. Od nich pak tento zvyk převezmou Římané. V Římě jsou podobně jako v Egyptě vousy symbolem zanedbanosti, nebo popřípadě ještě smutku při umrtí v rodině či po prohrané bitvě.
K základnímu vybavení římské holírny patří různé železné nůžky, břitvy, drobné nožíky a zrcadla. První holení mladého Římana je rodinnou slavností. Oholené vousy chlapec obvykle obětuje bohům.
Zarostlou tvář nicméně pěstuje římský císař Julián Apostata (331-363). V jeho případě jde o projev vzdoru vůči křesťanům, kteří se pečlivě holí.