V jihoitalských městech se Římané naučili pěstovat víno od Řeků. Pili ho ředěné studenou nebo teplou vodou a kořeněné růžovými listy či pepřem. Pít neředěné víno považovali stejně jako Řekové za nestřídmé. Císař Tiberius si v mládí navykl holdovat neředěnému vínu a vysloužil si posměšnou přezdívku Biberius, tedy Pijan. Když se však stal panovníkem, prosadil své opilecké kumpány do státních funkcí. Například jistý Piso se stal římským prefektem za to, že s Tiberem vydržel pít dva dny a dvě noci. Řečník a filozof Cicero sice vyčítal triumvirovi Marku Antoniovi časté opilství, ale jeho vlastní syn přitom denně vypil šest a půl litru vína. Dokonce i filozof Seneca považoval stav lehké podroušenosti za užitečný pro tělo i ducha.
