close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Egoista je člověk, který má radši sebe než mě...

Mluvit pravdu nebo radši mlčet?

23. května 2014 v 18:20 | Danny
Tak jsem se právě pohádal s člověkem, kterého jsem si opravdu vážil.. Psal mi o problémech co zrovna má s rodiči, ale chybu nedělají jenom oni.. Tak jsem mu to napsal, že nemusel reagovat takhle, ale trochu jinak.. A už mě opět nikdo nemá rád :) Proč, když lidem řeknete pravdu, a nemyslíte to vůbec zle, tak se urazí?! Bojí se snad uznat vlastní chybu? Bojí se černého svědomí poté, co si to uvědomí? Nebo mají strach ty porušené věci zase napravit?
Tohle mě už vážně štve... V tomhle světě, když někomu řeknete pravdu, tak jste si zrovna podepsali ortel smrti. Chtěli by jste toho tak moc povědět, ale přes to nesmíte. Musíte to v sobě dusit, nebo to napsat třeba sem, jako já. Mrzí mě, že prostě některým lidem neřeknete to, co chtějí slyšet, tj. že ten se kterým se pohádal je opravdu strašnej hajzl a ať se s ním kvůli tomu už nebaví... Místo toho řeknete, že třeba neměl náladu, a udělal přece tohle aby se omluvil, atd.. A jste mimo hru. Kde to jsme proboha? Mám být někým, kdo lidem řekne to, co chtějí slyšet, i když s nimi nesouhlasí? Nebo být nenáviděný, protože jsem zrovna podal přátelskou radu k situaci, kterou však člověk odmítá řešit a urazí se? Nebo být nějaká ovce ve stádu a schovat se co nejdále a radši taktně mlčet?!

Zatím dopadám přesně jak na obrázku... A když náhodou ne, tak to okamžitě podělám, když se snažím pomoct.
Co si o tom myslíte vy? Díky za váš názor :) Danny
 

n u a g e s - Dreams

28. dubna 2014 v 16:50 | Danny
Ahojte! :) Omlouvám se, že jsem tak dlouhou dobu nepsal, ale totálně jsem ztratil fantazii :// Tak sem jdu brblat aspoň něco, s doufáním, že mě to třeba zase nastartuje :)
Rozhodl jsem se pro začátek napsat o jedné písničce od n u a g e s s názvem Dreams. Je to spíš taková relaxační hudba protkaná úžasným proslovem. I když nejsem na tenhle typ písniček, tak tohle žeru :) Doporučuji si to pustit :)
Kdyby někdo chtěl, tak tady ten úžasný proslov máte :P
"Lets suppose that you were able every night to dream any dream you wanted to dream, and you would naturally as you began on this adventure of dreams, you would fulfill all your wishes. You would have every kind of pleasure, you see, and after several nights you would say, well that was pretty great, but now lets have a surprise, lets have a dream which isn't under control. Well something is going to happen to me that i don't know what it's gonna be. Then you would get more and more adventurous, and you would make further and further out gambles as to what you would dream, and finally you would dream where you are now. If you awaken from this illusion and you understand black implies white self implies other, life implies death. You can feel yourself not as a stranger in the world not as something here on vacation not as something that has arrived..what you are basically far far in is simply the fabric and structure of existence itself…."

Snad se vám to taky líbí, Danny :))

ATMO Music - Polety ft. Sebastian

30. března 2014 v 19:32
Ahojte :) Nevím, jak vy, ale tuhle písničku prostě zbožňuju :D Taky se vám líbí?
Danny
 


Téma týdne: Cestování časem

28. března 2014 v 20:17 | Danny |  Články k "Téma týdne"
Cestování časem... To jako vážně? Říkal jsem si, že po "Téma, o kterém nikdo nemluví" a ostatních divných tématech, konečně přijde něco normálního. A hele, je tu cestování časem D: Ale něco napsat zkusím, i když toho stejně se svým bezfantazírním mozkem moc nevymyslím...


Taky máte někdy takový ten pocit, že jste něco totálně podělal/a a nejradši by jste se vrátili v čase a všechno udělali úplně jinak? Právě proto by bylo úžasné cestovat časem. Když se vám něco nepovede, můžete se vrátit do minulosti a zkusíte to ještě jednou, nebo se pořádně připravíte. Spoustu věcí bychom tím dohnali k dokonalosti. Nemuseli by jste o nic přicházet, protože kdyby jo, tak si to z minulosti zase vezmete a už si to pohlídáte...
Sice by to bylo fajn, ale já bych to stejně nechtěl. Bylo by to sprosté cheatování. Právě díky tomu, co se nám děje, získáváme své životní zkušenosti a svá poučení. Vždyť o tom právě celý život je. Různí lidé a situace se nám vpletou do života, někteří v něm odejdou, přičemž po sobě zanechají pěknou paseku. Ale co naděláte? Buď budete brečet a chtít vrátit čas, nebo dáte hlavu nahoru a začnete znovu. A může to být dlouhá cesta, ale stojí to za to.
Čas je hodně vzácná věc. A my ho nesmíme promarnit. Když byste něco strašně rádi udělali, ale bojíte se toho, prostě to udělejte... Buď to vyjde a budete úspěšní, nebo hold ne a zkusíte něco jiného! A třeba to bude ještě lepší... Vždyť když se vám to nepovede, tak světová apokalypsa nebo něco podobného nenastane (aspoň doufám) ... Takže pokud se něčeho bojíte, přestaňte s tím a udělejte to. Protože to může vážně být super. A i kdyby ne, tak se vám přihodí něco jiného, klidně i lepšího. A i když se hrozně bojíte neúspěchu, tak co dokážete tím, že se budete bát? Nic... Tak přestaňte s brekem, smutněním, řezáním se a kdoví co ještě, koukněte se na sebe, řeknětě si, že vy si zasloužíte něco lepšího a nemarněte svůj čas tím, že budete doma někde schoulení a smutní sedět a živořit. Co se stalo, stalo se a teď máte celou budoucnost na to, být lepší a lepší. Protože cestovat časem a všechno vrátit zpět nemůžete, takže vám ani nic jiného nezbývá :)

Tak, to bude asi všechno, trochu jsem se dal od tématu :D Stejně to sem pravděpodobně nikdo ani nedočetl :D Každopádně, nemarněte svým časem a užívejte si každou sekundu, aby jste pak nechtěli něco vracet :) Váš čas máte jen a jen ve svých rukách.




Danny :P

Lapač snů

23. března 2014 v 15:17 | Danny |  Články k "Téma týdne"
Ahojte, tak tady je další článek k tématům týdne :) Snad se bude líbit :P


Lapač snů... Nejdřív jsem si říkal, že na tohle téma snad nic nenapíšu, protože mě nic nenapadalo :D Ale něco tu snad usmolím. Nuda je mocná věc :D


Podle jedné legendy první lapač snů vyrobila jedna indiánka, matka dítěte, které pořád brečelo a nechtělo se mu spát. Když vyzkoušela, co se dalo a nic nezabralo, odebrala se k jedné moudré stařeně pro radu. Ta jí řekla, jak vyrobit kouzelný talisman pro klidný spánek. Matka tento talisman vyrobila a od té doby se dítěti vždy spalo krásně.


Lapač snů by měl chránit dobré sny, které po peříčku předává do naší spící duše, zatímco zlé sny zachytává do své sítě a už je nepustí do doby, než na něj zasvítí paprsky slunce. Pro lepší účinek by měl být pověšený nad postelí, protože tam vám je nejblíž, takže vás může lépe ochránit :) Prý to zabírá, já s tím zkušenosti nemám.


Já lapač snů nemám, ačkoliv bych ho zjevně vážně potřeboval, protože se mi už 3 měsíce opakuje sen o tom, jak mě někdo chce brutálně zabít :D Někdy se mu to povede, někdy mu uteču... Jiné sny se mi nezdají, jako by ty dobré sny ty zlé nechtěly pustit. Důvod, proč ještě lapač nemám je, že jsem alerický na peří a kdybych to měl celou noc nad sebou, tak se asi zadusím :D Ledaže bych si lapač nechal vytetovat :P



Co vy? Máte nějaký lapač snů? A pomáhá vám?
Díky za přečtení, Danny :)

Ohlušující ticho

16. března 2014 v 4:28 |  Články k "Téma týdne"
Ahojte, tak jdu usmolit něco k tématu týdne, protože jsem od 3:03 vzhůru a nevím co mám takhle brzy dělat :D Tudíž využívám volného času kdy mě matka nežene, abych udělal tohle nebo támhleto atd.

Ohlušující ticho. Co to vlastně je?? Co jsem tu četl na různých blozích, shodovaly se, že takové to ohlušující ticho je, když jedou tramvají, nebo když je kolem nich spousta lidí a stejně se s nimi nikdo nebaví. Pro mně to tak není. Nevím, jestli to je tím, že nejezdím tramvají, nebo tím že bydlím v maloměstě, ale podle mě je 'ohlušující ticho' právě to, když je úplné ticho. Když ptáci neřvou, hukot z blbých aut taky není slyšet, jsem doma sám a nikde ani pes neštěkne. Tohle je pro mně ohlušující ticho, když je právě ticho totální. Ten 'tichý hluk' strčí do kapsy kdejaký vodopád, který je oproti němu čajíčkem. Tahle situace mě děsně deprimuje. A ohlušující deprese z ohlušujícího ticha, to je pak něco :D Takže se tichu snažím vyhýbat jak jen to jde, nejčastěji si pustím nějaké písničky nebo jdu s někým volat, abych to ticho 'přeřval'. Můžeze si říct "Vždyť ticho se dá přeřvat lehce!" , ale dokud se kolem mě něco neděje, tak to jde s těží.
Jak to máte s ohlušujícím tichem vy? :) Děkuju všem za přečtení a doufám, že se vám článek líbil. Danny :)

Fantazie č. 2

7. března 2014 v 6:38 | Já
Vždy, když se vrhnu do toho svého světa, je to, jako bych se znovu probudil. Všechna ta blbá realita není. Není nic, co bych musel dělat. Najednou si můžu dělat co chci. Můžu klidně létat, teleportovat se, kouzlit, být upírem a kdoví co ještě. Pro někoho je fantazie jako droga. Musí se do svého světa stále vracet, aby unikli hnusné realitě. Někdy to však zajde až moc daleko a onen snílek skončí v blázinci, i když si ten chudál chtěl jen žít svůj sen. Někdo naopak fantazii nepoužívá vůbec. Tihle lidé si myslí, že je fantazie jen pro malé děti. Ale krutě se mýlí a neví o co přicházejí. Já vám teď popíšu ten svůj svět, kam se schovávám před svým okolím...

Ležím. Cítím, jak mě stébla zelené trávy lehtají po těle. Cítím tu vůni lesa, když je po dešti. Slyším cvrlikání ptáků, kteří lítají nade mnou. Vidím ji. Leží přímo vedle mě. Pohled tam nahoru do korun stromů je určitě úchvatný, ale na pohled na ní nemá ani ta nejkrásnější věc pod Sluncem. Ne, ona je to nejhezčí pod Sluncem. Ztrácím se v jejích očích. Je tak nádherná... Podívá se na mě a spozoruje jak ji hypnotizuju pohledem. ,,Co je?" řekne a přitom udělá ten její úsměv, kterým mě tak očarovala. Přitulím se k ní, chytnu jí za ruku a dám jí pusu na čelo a hladím ji po vlasech. Zvednu se, pomůžu vstát jí a ruku v ruce se ještě procházíme nádhernou krajinou. Různě si povídáme, já se jí snažím rozesmát, ona se snaží předstírat, že se tím baví. Je tak roztomilá. Obejmu ji a ona mne. Chvilku jen tak nečinně postáváme přitulení k sobě a mírně se pohupujem. Nemůžu se od ní odtrhnout Ta její vůně. Nemůžu se jí nabažit. Vždy když jsem s ní, mám takový ten pocit v břiše. Nemyslím tím hlad.. Ale takový ten pocit toho strašně příjemného šimrání, které cítíte, když jste někým tak úžasným, jako je ona...

Tak takhle to asi vypadá, když se já zasním... Někdy jsem sám a a v různých prostředích, to je podle nálady.. Komu by se z takového světa chtělo? Mě se z něj odchází vážně těžce.
Takže tohle je ten můj svět, doufám, že se vám ta moje hromádka keců líbila a snad sem zabloudíte víckrát :) Díky za přečtení, Danny :)

2. Zážitky s mým potrefeným štěnětem Jessie

26. února 2014 v 14:50 | Já |  My Diary
Ahoj, píšu druhý díl o mém pejskovi Jessie :) Snad se bude líbit :)
V minulém dílu jsem se ohledně likvidací zapomněl zmínit o našich dveřích :D Dveře máme staré, takové ty dřevěné se třemi skly uprostřed :D Když jsme si pořídili Jessie, pořídili jsme si i nové dveře, z plastu. Doteď jsou nové dveře (koupené v létě) uložené ve sklepě, protože je Jessie nemá ráda :D Ty staré ohlodala a poškrábala totálně celé, nenajdete tam jediný ostrý roh, všechny je poctivě obrousila :D Co by teprve udělala s těmi plastovými novými :D
Co se týče mého pouta s ní, opravdu se máme rádi. I přes to, že když si s ní hraju, tak by mi nejradši ukousala všechny prsty, nos i uši, dokonce možná i celou hlavu, tak mě má neskonale ráda, tak jako já ji :) Dokonce když s ní jsem na procháce a na chvilku od ní odejdu, tak to nemůže přežít. Jednou jsem ji nechal kamarádce a když jsem odcházel, Jessie se rozeběhla natolik že se kamarádka cítila jako by lítala :D Takže takhle, můj pejsek si beze mě na procházce ani neuprdne :) I když, někdy se do něčeho začmuchá natolik, až zapomene, že jsem u ní a když na ní zavolám, tak se mě lekne :D
S cvičením to je velice zajímavý. Naučil jsem jí 'sedni', 'lehni' a 'zůstaň'. Když se snažím o něco jiného, tak si sedne a čeká s nahozeným výrazem "Tak fajn, já si počkám, až toho blbečka přestane bavit na mě hulákat..." , takže nic moc :D
Miluje metal :D Někdy jí vezmu domů (jinak u nás nesmí být, protože jsem alergik) a jednou jsem jí pustil Eluveitie. Div jí neupadl ocásek, jak jím vrtěla a mohla oči nechat na reprácích, a uši už tuplem! Hyperaktivní labradoří přerostlý štěně, který zbožňuje metal :D Dobrý, ne?
Je to ten nejsrandovnější pejsek, kterého znám :D Pořád chrochtá, bručí nebo si brlblá :D A když čuchá, tak jí v nose přeskakuje asi nějaká přepážka nebo nevím, ale zní to jako kdyby jí v tom nose něco bublalo. Taky je to hrozný "kuřák" :O Vždy, když s ní jdu na procházce, tak cestou sežere nějakou cigaretu. Nevím proč to dělá, snažím se jí to celou odbu odnaučit, ale nechce si dát říct.
Nevím proč, ale nemá smysl pro krásu. Když s ní jsem někde na procházce a najednou se přede mnou udělá krásný západ slunce nebo takhle, tak si sednu a třeba se jenom kochám. Jí bere spíš počůraná tráva nebo tak -.- A nějaký západ slunce ji vážně nezajímá, takže to nakonec skončí tak, že mě odtáhne pryč :D
Dám vám sem zase pár fotek :)

Tady se mi podařila chytnout jedna momentka, na které, jak je vidět, se Jessie nelíbilo, že ji fotím, tak mi po tom foťáku chňapla :D


Ale tahle se mi povedla. Ani nevíte, jak těžký je ji vyfotit normálně!


Hluboké soustředění na míček...


Jsme potkali koně, který mi taky chtěl sežrat foťák :D

Tak, to je opět všechno, snad se vám to líbilo, když tak napište :) Danny :)

Fantazie

25. února 2014 v 19:59 | Já |  Články k "Téma týdne"
Fantazie. Ta studánka lidských snů, cílů, tužeb a plánů... Takový ten čistě náš svět, do kterého nám nikdo nemůže kecat, ve kterém se odvíjí jen to, co my sami chceme. Každý z nás ji má. Kdybychom neměli fantazii, nebudeme mít nic, protože... Jak asi vzniklo kolo? Třeba nějaký dělník tahal nebo vláčel hrozně těžký náklad. A protože se mu to pořád tahat nechtělo, tak začal fantazírovat o tom, co by mohl udělat, aby si tu práci usnadnil. A napadl ho kulatý předmět, kterému dnes říkáme kolo :) A takhle vzniklo všechno.
Fantazie se dělí na různé druhy, protože každý z nás svou fantazii máme jinou. Někdo má fantazii na kreslení a má originální nápady co nakreslit. Někdo má zase fantazii na psaní a má originální styl psaní nebo píše o zajímavých věcech. Někdo třeba sní o tom, jak se stane vládcem celého světa. Někdo by chtěl být slavný. A někdo by třeba zase toužil po trošce klidu :D Někdo by chtěl být bohatý. Někomu by stačila jen pořádná láska. Někdo zase touží po dobrodružství. Lidi jsou prostě různí a tím pádem každý fantazíruje o něčem jiném :)
Lidi fantazie popadá na různých místech. Většina lidí dostává ty nejlepší nápady ve sprše :D U mě to neplatí, já nejvíce fantazíruju v lesech nebo na loukách. Mám svoje místa, kde různě filozofuju o všem možným :D Nejradši mám jeden posed na kraji lesa. Okolo něj to je úchvatný :) Dám vám sem fotku :D
Co se týče mojí fantazie, mám jí docela hodně. Umím si představit různé obrázky, které bych mohl nakreslit a takhle. Pak už je ale další věc to zrealizovat :D A jelikož moje praktická stránka činí absolutní prd, tak mi je moje fantazie celkem na nic :D Jako malého mě to hrozně mrzelo, protože všichni měli krásné obrázky a výrobky, zatímco já jsem si to dokázal hezky jen představit a v reálu z toho vznikla nesmyslná patlanice :D Teď už jsem se smířil s tím, že jsem spíše důvtipný :D Co se týče mé fantazie na psaní, tak jí asi taky moc neoplývám, protože kdyby jo, tak tu v tohmle článku nebude jen hromádka keců :D

Tak tohle je to místo, kam chodím nejradši. Resp. výhled z toho místa. Jinak, ta fotka není pořízená na podzim, ale vyfotil jsem jí dneska :D Na těch stromech nejsou barevné listy ale takový ty malý žížalky který jsou hrozně přeplněný pylem a pak to na stromech dělá takovéhle barvy :)

Tak to je asi všechno, doufám že se vám článek líbil :) Jestli se vám líbil, budu rád, když mi napíšete koment :) Jestli se vám nelíbil, budu rád, když mi napíšete koment :P A jestli mi nic psát nechcete, tak vám děkuju za přečtení :) Danny :D

Jak vznikl budík

25. února 2014 v 19:53 | Já |  Povídky, pohádky a příběhy
Ahojte, měli jsme slohovku, aby jsme napsali pohádku :D Měli jsme zadaných pár názvů a podle toho jsme tu pohádku měli udělat. A já jsem Si vybral pohádku o tom, jak vznikl budík :D Ten příběh se mi zdál, pak jsem ho jen sepsal. Snad se bude líbit :)

Kdysi dávno, před spousty lety, byl jeden ostrov na kterém lidé pouze spali. Vůbec se nestarali o své domy, zahrady, lesy, ani pole. Zvířata jim běhala po ulicích a všude to prostě bylo až pro ostudu. Bůh, který se na ten ostrov zrovna díval, se div nerozbrečel. Takovou práci, co si s tím dal, a zde k ničemu. Rozhodl se, že tuto situaci musí změnit. Sešel se se svým rádoby přítelem Satanem, který bydlel s Bohem v nebi, a bez něhož by svět nikdy nebyl v novnováze.
,,Jsem rád, že jsi přišel, Satane," říká Bůh.
,,No jó, co chceš?" skočil Bohovi do řeči Satan. ,,Do Afriky se žene bouřka, tak ji chci odehnat, abych mohl působit další neštěstí."
Bůh jen velice smutně zakýval hlavou. Věděl, že kdyby ho zastavil, tak Satan provede něco třikrát horšího. Víte, tenkrát nebe nebylo jen pro hodné, nýbrž i pro zlé.
,, Podívej se na tento ostrov," ukazuje mu Bůh. ,,Vždyť tam jen spí!"
,,No jo, to jsou moji lidi," poznamenal hrdě Satan.
,,Je potřeba s tím něco udělat," říká rozhořčený Bůh. Mraky se seskupují a začíná pršet.
,,Heh?!" vyjekl Satan. ,,Proč jako?"
,,Vždyť to tak nemůže fungovat! Vstávají jen když se jdou najíst a jí jen co najdou, ne, že by si něco uvařili!"
,,No fajn, tak co kdybych sestrojil nějakou věc, která by lidi každé ráno budila?"
,,Néé, to jim nemůžu udělat," odmítá Bůh Satanův návrh. "Chci je poučit, ne mučit."
,,Jak chceš," odvětil uraženě Satan. ,,A jak je tedy chceš "poučit"?"
,,Pošlu na ně bouři takovou, že si rozmyslí své chování."
,,Pfff, to nepomůže..."
Bůh si nedal říct a na ostrov seslal bouři. Ti spáči si jen přikryli hlavu polštářem a spali dál. V nebi bylo druhé jednání. Po další hádce se Bůh rozhodl, že na ně sešle vítr.
Na ostrově se udělala obrovská vichřice. Lidem sice vzniklo pár dírek v jejich příbytcích, ale nic tak velkého, aby se před tím nezachumlali do dek. Spali dál.
Při třetím jednání v nebi Bůh rozhodl, že na ostrov pošle déšť takový, že jim zatopí domy. Ale když se takhle z ničeho nic spustí voda z mraků, moc jí tam není, takže lidé, kteří měli postele postavené na nohou, mohli nerušeně spát dále, protože své lůžko měli suché.
,,Tak co, jsi nepochodil, viď?" neodpustil si Ďábel svůj posměch.
,,Ne, oni jsou hrozní," odpovídá zklamaně Bůh.
,,Můžu teda vyrobit ten svůj stroj?" naléhá Satan a pyšně ukazuje Bohovi kus ušmudlaného papíru. ,,Už mám i plánek, hele!"
Bůh uznale pokýve hlavou a říká: ,,Víš ty co? Klidně ho sestroj, ať je to budí. Já to s nimi už vzdávám."
Satan se odebírá do své dílny, kde tuto příšernou, odpornou věc sestrojuje. Vyrobil budíků tolik, že do každého domu byl po jednom kuse. Celé to funguje tak, že Satan dal budíky připevnit do domů a každé ráno v 7:00 přesně budík spustí obrovský rámus. Po pěti minutách se postupně ztiší, až nakonec není slyšet nic, kromě lidského sténání a zívání, což ale Satanovi vůbec nevadí, naopak je tím potěšen. Poté, co lidé vstanou jedna z zlých duší je pověřena aby celý den hlídala, jestli někdo není v posteli. Pokud si někdo půjde lehnout před 19:00, spusí znovu budík. Ale zabralo to.
Lidé z ostrova se začali starat o svá zvířata, domy i zahrady, přírodu. Ale Satana nenáviděli. Dali mu přezdívku "Ďábel", tu nejhorší nadávku, jaká kdy existovala. Přesto s Satanem nemohli nic udělat. Když Bohovi došlo, co to Satanovi dovolil, Satan musel z nebe pryč. Stvořil peklo, kam nakonec Satana i ostatní duše, které v nebi neměli co dělat, poslal. Musel si přece taky nějak napravit reputaci... Ale to už jdu od tématu, inu, důležité je, že lidé z ostrova už jen nespali, ale také něco dělali. Budík se však bohužel rozšířil do zbytku světa. Teď nás může řušit z drahoceného a milovaného spánku v telefonu, tabletu, dokonce i v hodinkách. A zazvonil zvonec, a pohádky byl konec

Kam dál